Mateřská škola Terezínská – Lovosice

Písnička „V lese je krásně…….“ nám připoměla naše tradiční výlety do Opárenského údolí,na které jezdíme vždy na záčátku školního roku a na jaře.Bylo těžké si vybrat sluníčkový den,protože to počasí nás letos hodně zlobí.Riskli jsme to a vybrali jsme si středu 15.září.Sice jsme ze školky odcházeli v pláštěnkách,ale v lese na nás nepršelo.Stromy nám vytvořily velikánský deštník,pod který jsme byli celou dobu schováni.

Tentokrát jsme si napánovali,že se budeme hlavně dívat a poslouchat.Les nám připravil několik nečekaných překvapení.Objevili jsme spostu hub,hlavně nejedlých,jednu červenou krasavici – děti neomylně poznaly, že to byla muchomůrka červená.Připoměli jsme si pravidlo,že na houby nesaháme, dokud paní učitelka nezkontroluje,jestli je jedlá.

Další překvapení nás čekalo na mechu pod stromem.“ Jé, tamhle něco leze,ale had to není !“, volaly děti.Měli jsme to štěstí, cestu nám zkřížil puntíkovaný mlok.Správně se mu říká mlok skvrnitý. Z blízka jsme pozorovali jeho temně černou lesklou barvu a uprostře zad vzorek žlutých skvrn,jeho pohyb a délku,která byla asi 20 cm.

Výšlap do prudkého svahu na zříceninu hradu Opárno jsme hravě zvládli.Hrad byl postaven v 1. polovině 14. století Smilem ze Vchynic.Půdorys je obdélníkový 46×15 metrů. Na svahu jsou kmeny většiny stromů oddchýleny od svislice korunami do údolí.Je to způsobeno pomalým pohybem svrchní vrstvy zeminy.Zde jsme si také odpočinuli, rozhlédli se po okolí a zamávali do fotoaparátu.Nasvačili se a také se odměnili sladkostmi, které jsme si s sebou přinesli v batohu.Trochu nás zamrzelo, že jsme  se nemohli podívat do tajemného sklepení.Před vchodem neukáznění návštěvníci  zanechali samé odpadky.To my jsme si dávali pozor,aby papíry od svačiny a našich dobrot,prázdné láhve od pití,zůstaly v batohu.Víme, že odpadky v lese neodhazujeme, protoźe les to nemá rád.

A pak cesta zpět do lesa.Postavili jsme si domečky z klacíků,listí , větviček a mechu – někdo velký pro sebe a kamarády,někdo pro malého šnečka.Pozorovali jsme zvláštní kusy dřeva – všelijak pokroucené větve a zauzlované kořeny.Říká se jim  samorosty,přípomínaly mořské živočichy.Vymýšleli jsme jejich podoby.A víc už jsme opravdu nestili,vlak na nikoho nepočká.Zpáteční cesta rychle utekla a děti si už jen šuškaly , že tenhle výlet byl dost hustej.

p.uč.Věra a Renata a kamárádi ze třídy Kapičky a Notičky